Výměnný pobyt v Německu



Před pár týdny proběhl výměnný pobyt, kterého jsme se zúčastnili my, žáci Katolického gymnázia v Třebíči a naši němečtí přátelé ze školy v Krumbachu. Někteří z vás z těchto věcí možná mohou mít strach, například jak se domluví, co, když se něco stane a podobně. Pokusím se vám takto alespoň prostřednictvím článku ukázat, že výměnné pobyty jsou skvělá věc a že strach opravdu není na místě.

Na cestu jsme se přichystali v dopoledních hodinách. Vše probíhalo hladce a bez problémů. Kufry byly naloženy, proběhlo poslední rozloučení s naším městem, které devět dní neuvidíme a vyrazili jsme.

Odstaveček, ve kterém bych vám popsal cestu, vynechám. Shrnu vám to vše do čtyř slov: spánek, jídlo, písničky, povídání.

Už se schylovalo k večeru a my jsme dorazili do Krumbachu, kde na nás čekali naši partneři se svým autem. Až v tu chvíli nám vlastně došlo, že budeme žít týden doma u někoho, koho jsme v životě neviděli. Ale po chvilce paniky a uvědomění si, že už není cesty zpátky, jsme nasedli do aut a vyrazili.

Ubytování v jednotlivých rodinách proběhlo (podle výslechu v autobuse) bez problémů a nikdo si nestěžoval. Nyní přistoupíme k celému programu tohoto pobytu.

Viděli jsme spoustu krásných míst. Například Neuschwanstein byla krásná záležitost. Byli jsme uvnitř tohoto honosného zámku na prohlídce. Jeden den jsme navštívili Augsburg, kde jsme si udělali procházku po městě a městských hradbách. Samozřejmě jsme také absolvovali prohlídku po městě Krumbach jako takovém, navštívili radnici a měli příležitost si popovídat i se starostou města. Nesmím zapomenout také na mimoškolní aktivity, kdy se někteří z nás byli podívat do města Ulm na nejvyšší kostel na světě, byli lézt na lezecké stěně, šli na atrakce do Skyline parku nebo se prostě jen tak scházeli a povídali si. Součástí programu byla také prohlídka školy a tvoření dvojjazyčných projektů a jejich následná prezentace a další a další věci. Zkrátka a dobře, neměli jsme ani moc možností se nudit. A když už by se nějaká našla, tak ji vyplnilo setkání s ostatními výměnnými partnery, ať už u některého z nich na zahradě nebo ve městě. O stránku seznamování jsme tedy určitě připraveni nebyli.

Určitě se ptáte, jestli jsem se domlouvali německy, anglicky nebo snad česky. Snažili jsme se mluvit německy, co nejvíce to šlo a určitě nám to hodně, co se výslovnosti a gramatiky týče, dalo. Na druhou stranu tu vždycky byla, je a bude angličtina, která vás v případě nouze dokázala elegantně dostat z případného problému v komunikaci.

Zážitků jsme si odvezli spoustu a mnoho jich ještě přibyde, až k nám naši výměnní partneři v listopadu přijedou. Z původního “Nechceme vystoupit z autobusu” se po těchto devíti dnech stalo “Nechceme nastoupit do autobusu” a šli jsme do něj pouze z donucení učitelek a jejich námitkami na to, že zde prostě a jednoduše zůstat nemůžeme. Inu, co se dalo dělat. Sedli jsme do autobusu, motor nastartoval a my odjížděli s novými nezapomenutelnými zážitky.

Doufám, že jsem vám na některé z vašich otázek nebo starostí dokázal odpovědět nebo je vyvrátit. Není se čeho bát. Samozřejmě, že vždy přijde počáteční strach a nejistota z nových prostor. Ale nakonec je člověk rád, že se přidal. Doporučuji tedy i vám se zúčastnit a stát se tak součástí party, která si rozumí i přesto, že jsou členové od sebe vzdáleni stovky kilometrů. A nyní už jen závěrečné: Tschüss!