Vodácký kurz



V České republice si pod slovem Vltava asi většina z nás vybaví pojmy jako “nejdelší řeka” či “vodácký ráj”. A právě vodáky se staly na pět dní naše dvě třídy, 1. A a Kvinta.

Rozdělme si celý vodácký kurz na několik částí. Jednou z nich bude cesta na místo určení, tedy jízda z Třebíče do Vyššího Brodu. Zde se nám podařilo udělat ze čtyřhodinové cesty desetihodinovou, když jsme chytli dvě výluky vlaků a museli se na dvou úsecích přepravovat autobusem. Dlouhé čekání na jednotlivé spoje mělo přeci jenom jednu výhodu. Opalování. A to třeba i nechtěné. Pravda, někteří z nás začali barvami připomínat spíše maliny či rajčata, ale všichni nakonec ve zdraví přežili.

Dalším bodem bude samotné kempování a jízda loďkami. Při příjezdu jsme rozdělali stany, vařiče, pytlíkové polévky a šli nasytit své vyhladovělé žaludky. Po chvilce se k nám dostala informace o blížící se bouřce, která nás ale mine. Pravda, minula, ale vzápětí se na nás otočila úplně jiná bouřka, takže už první den byl (pro některé) zkouškou trpělivosti.

Ráno jsme se probudili do zataženého, ale poměrně suchého dne a mohli jsme na loďky. Prvním krokem bylo zjistit, co přesně máme dělat. Po krátkém výcviku a ukázce jsme šli na vodu my sami. I přes veškerou nedůvěřivost v nás všech a mnohé konspirační teorie, kdy a jak se utopíme, se nikdo nepřevrátil. Minimálně prvních pět minut ne. Už při prvním jezu se našli “otužilci”, kteří se vnořili do hloubi řeky. Vynořit se s kánojí, samozřejmě plnou vody, byl pak o to větší problém. Ale i přes jeden nebo dva případy jsme mohli vesele pokračovat v jízdě.

Po několikahodinové cestě jsme se dostali do dalšího kempu. Posledních pár desítek metrů nás chytla rychle se blížící bouřka, které jsme už dobrou půlhodinu ujížděli. Rychle jsme vytáhli kánoe, vylili přebytečnou vodu, odhodili pádla a vesty a s barely v rukou jsme se běželi schovat pod nejbližší přístřešek. Déšť se ale odmítal umoudřit a ještě se stupňoval. Na toto konto nám naši učitelé, nebo jestli chcete instruktoři, zamluvili pár posledních chatek a my mohli v klidu přečkat noc v suchu, teple a v deseti lidech na postelích pro celkem čtyři osoby.

Další den jsme museli plány trochu přehodnotit kvůli stále pokračujícímu dešti. Místo další plavby jsme se vydali na výlet autobusem do Českého Krumlova, podívat se po městě a udělat si rozchod.

Když jsme přijeli nazpět do kempu, museli jsme opustit chatky a přestěhovat se do týpí. Dvakrát po patnácti a pár podsad po dvou lidech. Tím pádem jsme mohli přečkat další noc ve stejném kempu a opět v suchu a teple.

Probouzíme se a neztrácíme čas. Museli jsme ujet dvojnásobnou trasu kvůli zpoždění, které jsme měli za minulý den. Čekala na nás trasa dlouhá třicet kilometrů proložená několika jezy. Na nic jsme nečekali a už jsme seděli na loďkách.

Některé jezy jsme sjeli všichni bez problémů a někdy se nás “udělala” půlka. Kilometr po kilometru jsme sjížděli Vltavu až do Českého Krumlova. Tam jsme si dali opět rozchod a obohaceni znalostmi z minulého dne jsme se vydali už po známých uličkách.

Nasedat! Bylo před námi dalších devatenáct kilometrů, naštěstí už pouze se dvěma jezy. Cestu jsme si krátili například souloděním. Musím uznat, že nechat za sebe pracovat dva postranní motory s náhonem na dvě pádla, bylo vcelku příjemné.

Zlatá koruna. Světlo na konci Vltavy. Poslední kemp, ve kterém jsme nocovali. Příjezd probíhal podobně jako první den. Vylili jsme přebytečnou vodu, odložili pádla a vesty a šli postavit stany. Večer jsme si už pouze v klidu povídali a chystali se na kutě.

Poslední den. Den, kdy jsme měli opět pádlovat. Ale po vyčerpání z minulého dne jsme došli k závěru, že necháme těchto posledních dvanáct kilometrů být. Inu, zabalili jsme si všechno do svých brašen, tašek, batohů či krosen, naložili do vozu a vyrazili směrem k vlakovému nádraží.

Náš vlak. Už se k nám blíží. Cože? Je nás moc? Odmítli nás do něj pustit. Prý bychom se tam všichni nevešli. A tak začalo další dvouhodinové čekání na náhradní autobus. Čas jsme si krátili poměrně jednoduše, spánkem.

A už jede. Naše jízdenka domů. Tedy, poněkud ve ztísněném prostoru, ale přece. Směr České Budějovice.

A už jsme byli na nádraží. Dali jsme si krátkou pauzu, ani jsme se nenadáli a seděli jsme ve vlaku. Ve vlaku, který nás vezl tři hodiny přímo domů bez jakýchkoliv přestupů.

Co říci závěrem. Asi to, že do sudu si s sebou vždycky na loďku vezměte minimálně dva díly suchého oblečení. A taky to, že pokud někdo z vás váhá, jestli na vodu jet nebo ne, neváhejte. Pravda, vykoupat se občas podaří každému, ale za ty zážitky okolo to stojí.

Mapa vod. kurzu