Studentská stávka

Studentská stávka


Dne 15. 3. 2018 v pravé poledne vyšli do ulic studenti z více než 300 středních škol po celé republice. Zúčastnili se studentské stávky #VyjdiVen na protest proti osobám v nejvyšších sférách naší země, které byly navzdory svému pošpiněnému morálnímu profilu jmenovány do vysokých ústavních funkcí. Celou akci svolal student DAMU Luboš Louženský a postupně se k němu přidaly nejen střední a vysoké školy, ale také divadla po celé zemi. Ani u nás jsme nebyli pozadu a v čele s Adamem Šplíchalem ze septimy jsme se této stávky zúčastnili. Ve 12 hodin jsme vyšli před jejkovský kostel a měli jsme možnost si vyslechnout hlavní body, na kterých jako studenti trváme. Ty zněly takto:


1) Aby prezident České republiky plnil ústavní povinnost jmenováním premiéra, který získá podporu a který nebude trestně stíhanou osobou.

2) Aby vláda v demisi nekonala zásadní a personální kroky ani nevytvářela nové ústavní pořádky.

3) Aby Senát důrazně vystoupil proti nedodržování ústavních zvyklostí.


Na stvrzení souhlasu s těmito body jsme měli možnost podepsat výzvu, která byla následně zaslána hlavním organizátorům, kteří archy donesli 20. 3. 2018 do senátu. S podporou senátorů celá akce dává smysl a je tak bráno na vědomí, že my jako studentstvo nikdy nechceme zažít to, co museli zažívat naši předkové a nikdy nemůžeme souhlasit s tím, že osoby, které za minulého režimu usilovali o potlačení demonstrací za svobodu a demokracii se nyní dostávají do vysokých funkcí. Šlo nám i o to, aby se dodržovaly ústavní pořádky a aby se každému měřilo stejným metrem.

Velmi citlivě vnímáme i útoky na veřejnoprávní média. Zvláště po událostech na Slovensku nám přijde nepřípustné, aby nejvyšší ústavní činitel ohrožoval nezávislost těchto médií. Právě to, že jsou veřejnoprávní, a nejsou tedy vlastněné soukromou osobou, tvoří velkou oporu naší demokracie. Jako uznání vážnosti této situace jsme během stávky drželi i minutu ticha za zesnulého slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerku.

Už mnohokrát v historii se studentstvo ozvalo, když se u nás dělo něco nebezpečného. Můžeme si připomenout třeba rok 1939, kdy nacisté uzavřeli vysoké školy, rok 1948, kdy se k moci dostávali komunisté a rok 1989, kdy jejich boj za svobodu a demokracii přinesl své plody a komunistický režim po 41 letech padl.

Letos to byla stávka na podporu demokracie v naší zemi. Nebyl to protest proti demokraticky zvoleným lidem, ale proti těm, kteří na různé posty byli jmenováni po nich. Zároveň se nejednalo o žádnou akci, která by ze zákona politicky neutrální školy politizovala. Nejednalo se o akci svolanou žádnou politickou stranou ani o akci podporující nějaký politický směr. Bylo to naše svobodné vyjádření k tomu, s čím nesouhlasíme nebo za co se chceme postavit. Protože ten, kdo mlčí, souhlasí.