Rozhovor s Esmeraldou Ortiz

Názory na KG ze všech stran


Esmeralda Ortiz Castanon je druhá z výměnných studentek, která tento školní rok navštěvuje naší školu, konkrétně třídu 3. A. Pochází ze státu Chihuahua, který je součástí Spojených států Mexických - tedy federativní republiky Mexiko. V Česku musí zvládat mnoho jazyků, které jsou pro ní cizí, protože její rodná řeč je španělština a s tou se zde domluví jen zřídka. Jak to všechno zvládá a jak vypadá její střet s naší kulturou a způsobem života? Na to jsem se ptal v následujícím rozhovoru.


Pocházíš z Mexika. Upřímně, musela jsi tady očekávat mnohem chladnější počasí než tam. Jak si na něj zvykáš? Zažila jsi někdy takovou zimu ve svém životě?

Je pravda, že počasí je jedna z největších výzev, kterým jsem zde čelila. Musím ale říct, že teď už je mnohem jednodušší se s tím srovnat. Nosím hodně vrstev oblečení, které mi hodně pomáhají. A ano, už jsem ve svém životě zažila zim celkem osmnáct. Lidi tady si myslí, že v Mexiku je pořád teplo. Pravdou je, že tam máme pláže, lesy, džungle, hory, pouště a tak dále. V mém státě máme jedny z největších pralesů v celém Mexiku. V zimě tu však teploty dosahují i - 20°C - a to jen kousek od mého domova.


Je pro tebe těžké mít rodný jazyk, kterému zde téměř nikdo nerozumí? Kolik španělsky mluvících lidí si tu zatím potkala? Jak ti jde učení češtiny?

Ano, těžké to je, ale na druhou stranu mi to hodně pomohlo zlepšit moji angličtinu. Vím celkem o deseti španělsky mluvících lidech, což je velmi zajímavá věc. Samozřejmě nepočítám další výměnné studenty. A čeština je jazyk mnohem obtížnější než jsem si myslela dříve, než jsem sem přijela. Ale moc se mi líbí, ráda se ho učím a ostatní mi s tím hodně pomáhají.


Popiš mi své hodiny češtiny, na které docházíš. Jak často tyto hodiny navštěvuješ a co je pro tebe v našem jazyce zatím nejtěžší? Myslíš, že to pro tebe v budoucnu použitelné?

Na hodiny češtiny jsem přestala chodit v prosinci. Ale stále mám učebnice a občas s nimi pracuji ve škole. Myslím si, že nejtěžší věc na tomto jazyce jsou mluvnické pády (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ a tak dále). Je dost těžké těchto sedm pádů zvládnout. Upřímně si myslím, že se je nikdy nenaučím. Myslím, že vše, co se naučím, bude v budoucnu použitelné. Znalosti jsou ty nejlepší dary, které můžeme dát sami sobě. Možná nikdy nebudu česky plynně mluvící, ale vím, že vše, co se naučím, mi k něčemu bude.


V Česku jsi dokončila své první polovinu školního roku. Jaké jsou tvé pocity ze studia na české škole? Kterým předmětům kromě angličtiny jsi schopna rozumět?

Vzdělávací systém v České republice je úplně jiný než v Mexiku. Je to úžasná zkušenost. Většina učitelů je velmi milá. Pokud tomu nevěříte, nepoznali jste některé učitele v Mexiku. Můžete být rádi, že studujete tady. A moji spolužáci mi stále pomáhají. Mimo angličtiny rozumím matematice, fyzice a trochu i dějepisu a náboženství. Občas zkouším pracovat s ostatními, ale když bych něčemu nerozuměla, bylo by těžké se ptát na každou věc. Ale snažím se držet krok.


Jak to chodí s hostitelskými rodinami při tvém pobytu? Jak jsi s nimi strávila svoje první Vánoce tady?

Moje hostitelská rodina je úžasná. Všichni jsou tak milí a ochotní. Cítím se u nich jako doma a jsem za to ráda. Samozřejmě, že jsem s nimi strávila Vánoce. Byly to opravdu nádherné rodinné chvíle. Moje první Vánoce v zahraničí nebyly špatné. Bylo velmi zajímavé poznat české vánoční tradice a moji oblíbenou věc - jídlo.


Co tě ještě čeká během tvého pobytu v Česku? Jaké máš plány po dokončení studentské výměny?

Myslím, že to nejlepší ještě přijde. Každý den se naučím něco nového, poznávám nové lidi a dělám věci, které jsem nemyslela, že budu někdy dělat. Zbývá jen užívat si každý moment v této nádherné zemi. Po studentské výměně plánuji začít studovat na univerzitě. Chtěla bych studovat práva, ale to ještě uvidím.


Děkuji moc za příležitost zúčastnit se tohoto rozhovoru. Jsem šťastná, že můžu studovat zrovna na Katolickém gymnáziu v Třebíči.

Já také moc děkuji za rozhovor a Esmeraldě i Paige přeji, ať se jim u nás ten poslední půlrok líbí a ať se jim daří i po pobytu v Třebíči.