Něco málo na začátek XIV…



Ze života studenta

Když se zamyslím nad mými (ještě nedokončenými) čtyřmi roky studia na KG, musím se usmívat. V prváku jsem se touhle dobou už pomalu, ale jistě chytla. Už jsem měla zhruba názor na učitele, věděla jsem, které předměty mi jsou bližší a které nikoliv. No a to nejdůležitější - učila jsem se. Učila jsem se na každou písemku, na každý test a byla jsem nervózní, že někde dostanu dvojku.

Co se týká druháku, to už bylo jiné. Už jsme nebyli „zelenáči,“ ale pokročilí studenti. Už jsme v tom uměli chodit a maturita byla daleko. Co se týká učení, tak jsem se učila stále. Už mě ovšem přešla ta nervozita z horší známky než výborné.

Třeťák… tady začala legrace. Člověk začal přemýšlet, jak se píše seminárka. Naučila jsem se slušně s Wordem, protože poznámky pod čarou a řádkování se vám neudělají samy. Maturita se ve třeťáku už blíží. Člověk má své vybrané semináře a myslí si, že z nich bude maturovat (nebojte, půlka z vás to ještě změní). Všichni už straší a neslyšíte nic jiného než maturita, maturita. Myslíte si, že horší už to nebude. Ha ha.

Pak přišel čtvrťák. Věřte mi, bude to horší. Ale co je veselejší - naučíte se jakž takž filtrovat předměty, ze kterých chcete spíš prolézt, než je umět. Naučíte se na test a pak to všechno vypustíte, aby v té hlavě bylo místo na to, co chcete dělat a z čeho chcete maturovat. Taky začnete propadat zoufalství. Co se mnou bude dál? Kam na vysokou? Co když mě nevezmou? Ale víte vy co? Bude to tak, jak to má být. Nebo aspoň v to doufám…

Carpe diem, přátelé.