Mnichovská dohoda

1918


Před pár dny jsme mohli oslavit 29. výročí od Sametové revoluce. Ta však dnes nebude na programu. Dnes se dostáváme k třetímu dílu mé série článků o tzv. osmičkových výročích, tentokrát o Mnichovské dohodě.

Mnichovská dohoda. Je pro mne velmi zajímavé až znepokojivé zjištění, že tohle slovní spojení řadě lidí vůbec nic neříká. Ovšem ani já jsem si nemohl vzpomenout na přesné datum, kdy k ní došlo. Ale k věci. Píše se 30. Září 1938 a právě je podepsán pakt zvaný „o nás bez nás“ neboli Mnichovská dohoda. Podle přídavného jména lze vyvodit, že byla podepsána právě v Mnichově.

Vztek, ponížení a křivda, tohle byly nejspíš pocity, které se mísily snad v každém obyvateli tehdejší Československé republiky. Účelem dohody bylo „nasytit“ nacistické Německo v čele s Adolfem Hitlerem, které si „zálusk“ na Československo dělalo už od začátku roku 1937. Heslo „o nás bez nás“ se neříkalo nadarmo. K podepsání dohody byli totiž pozvání jen zástupci čtyř zemí, mezi kterými Československo nefigurovalo. Těmi zástupci byli: Neville Chamberlain za Spojené království, Édouard Daladier za Francii, Benito Mussolini z rovněž fašistické Itálie a samozřejmě Adolf Hitler, jakožto kancléř Německa. Československo do jednání nemohlo nijak zasahovat. Fakticky mu bylo sděleno, že se na jejich vyjádření ani nečeká a dohoda se automaticky považuje za přijatou. Dohoda vznikla jako výstup z jednání, které začalo už 29. září 1938, přičemž ji státníci podepsali až následující den. Dokument upravuje způsob, jakým se pohraniční území zvané Sudety postoupí pod správu Německa. Vyklízení a obsazování území mělo nastat od 1. října téhož roku s tím, že hranice Sudet měl určit mezinárodní výbor podle míry německého obyvatelstva v dané obci.

Zábor měl být dokončen do 10. října 1938. Dodatek také uváděl, že Československá vláda musí ze svých policejních a vojenských jednotek propustit všechny sudetské Němce, kteří o to mají zájem. Stejně tak musela propustit všechny sudetoněmecké vězně. Méně známý dodatek také upozorňuje na napjaté vztahy mezi Maďarskem, které si nárokuje část území jižního Slovenska a Polskem, které si dělá nárok na oblast Těšínska. Pokud by tyto rozpory nebyly včas vyřešeny, vložila bych se do nich opět „mnichovská čtyřka.“ Vznik dohody ale z velké části zapříčinil i Konrád Henlein, tehdejší předseda Sudetoněmecké fašistické strany, který za podpory Adolfa Hitlera vyostřoval vztahy mezi Němci a Čechoslováky v pohraničí. A jak dopadlo Československo po Mnichovu? Československo přišlo asi o 30 % svého území o téměř 42 000 metrů čtverečních. Také přišlo o skoro 5 milionů obyvatel a o nově zbudované pohraniční opevnění a pohoří, které tvořilo přirozené hranice. Definitivní tečkou byla následná okupace celého Československa v březnu roku 1939 a začátek Protektorátu.