Kde se vzal Svatý Valentýn?



Ano, známe to všichni a nedávno jsme to zažili znovu – ke konci ledna se začínají obchody plnit růžovoučkými srdíčky, spoustami nejrůznějších bonboniér nebo rádoby roztomilými plyšáky. I mediální prostor zaplavují reklamy podobného rázu. A 14. února nadchází den D, nebo spíš V. Květinářství zažívají úplné hody, fronty pánů, chlapců, mužů jsou téměř nekonečné a množství prodaných květin taktéž. Sociální sítě se pro změnu začínají plnit romantickými fotkami se zamilovanými popisky. Pod dojmem toho všeho se může zdát, že Valentýn je zkrátka marketingový svátek a boom posledních let. Ale jak hluboko sahají jeho kořeny?

Vraťme se o 17 století zpět do Římského impéria. Zde svátek svatého Valentýna pochopitelně neexistuje, zato muže nosící jméno Valentin potkáme na ulici celkem běžně. Jeden z nich je i knězem přímo v Římě. V této době měli římští vojáci zakázáno se ženit. Valentin ovšem tento císařův zákaz porušoval a tajně oddával zamilované římské vojáky s jejich vyvolenými dívkami. Po odhalení jeho prohřešku a vlastně i toho, že byl křesťanem, zemřel mučednickou smrtí. Toliko alespoň vypráví jedna z legend. Další pro změnu opřádá jiného Valentina, tentokrát se jedná o biskupa z Terni. Ten byl taktéž vězněn pro své křesťanství. Ve vězení vrátil zrak a sluch žalářníkově dceři. Ovšem ještě úplně jiná legenda tento příběh přibarvuje poznámkou, že se do ní zamiloval a před popravou, která se konala 14. února, jí poslal lístek se vzkazem „od tvého Valentina“.

Když se na chvíli obrátíme od křesťanství, jež je v té době stále zakázáno, a podíváme se do běžné římské společnosti, zjistíme, že 14. února (jaká náhoda, že?) se zde slaví svátek bohyně Juno. Té se připisovala ochrana manželství, vztahů a rodin. Už tehdy dostávaly provdané ženy v tento den kytici. Svobodné dívky se alespoň zdobily květinovými věnci. Navíc se obecně věřilo, že když se zamilovaní vezmou v tento den, přinese jim to štěstí.

Posuneme se na časové ose o něco blíže k současnosti. Pokud hledáme vznik tradice psaní vzkazů, budeme se pohybovat ve vrcholném středověku. První známá „valentinka“ byla totiž poslána v 15. století a to mladým francouzským vévodou Karlem Orleánským jeho manželce. Není se co divit, že psal milostné básně, byl totiž zajat v bitvě u Agnicourtu a mnoho let vězněn v londýnském Toweru. V Británii najdeme počátky valentýnských vzkazů a psaníček v 16. století. Do povědomí ostatních evropských států se tato tradice dostává ovšem až ve století 19. Fakt, že dnes tento svátek často považujeme za „americký“, může jeho hojné rozšíření mezi britskými a francouzskými přistěhovalci.

A opět se na naší zběžné exkurzi dostáváme do současnosti. Ano, svátek zamilovaných se za ta staletí opravdu poněkud změnil a svůj podíl na tom skutečně nesou nejrůznější obchodní a výrobní řetězce. Ale přece jen… Snad se nikdo nepohorší, když se rozloučím citátem Boženy Němcové: „Neodháněj lásku od sebe. Je jí tak málo na světě.“