Co kdyby se dalo na školství něco změnit?


XI. REPUBLIKOVÝ SNĚM ČESKÉ STŘEDOŠKOLSKÉ UNIE

Proč se učíme v 45minutových hodinách každý předmět zvlášť? Nešlo by to udělat jinak? A co kdyby byl ve třídě více než jeden učitel? Máš nápady, jak zlepšit výuku na Tvé škole? V tomto duchu se celý sněm odehrával. Toto setkání se konalo pod záštitou ČSU, která se snaží inovovat, vylepšovat a zpříjemňovat studentům studium na středních školách. Akce byla zorganizována pro středoškoláky a jejich profesory.

V pondělí 24. dubna 2017 se šest zájemců z našeho gymnázia zúčastnilo Republikového sněmu v Praze s tématem „Revoluce na střední“. Před pátou hodinou ranní pan Zelený posbíral první účastníky. Kolem půl šesté jsme byli již všichni v prostorném sedmimístném vozu a mohli jsme vyrazit na ospalou cestu.

Sněm se konal v prostorách DUP36. V devět hodin nás tan přivítali zástupci ze studentského parlamentu z vysokých škol. Následovala krátká řeč paní Kmentové, ředitelky Gymnázia Na Zlatance, kde popisovala změny ve výuce, které hodlá vyzkoušet. Například chce do vzdělávacího programu zařadit tzv. tematické dny – přírodovědný blok nebo blok společnosti a kultury. Dále chce zrušit průběžné zkoušení, zařadit do výuky expedice do terénu s širšími tématy, podpořit zapojení studentů do dobrovolnických akcí. Na našem gymnáziu se toto již podařilo. Studenti sexty a 2. A absolvují v květnu týden v jimi zvoleném sociálním zařízení, jakými jsou například domovy pro seniory, domácí hospic atd.

Dalším bodem programu byl workshop. Všichni účastníci se v jednotlivých rozích místnosti sesedli do debatních kroužků. Každý jeden představil sebe i svoji školu a popsal, co mu vadí, co ho nudí, nebaví a popřípadě navrhl řešení nebo jinou, přínosnější a příjemnější alternativu. Zajímavým postřehem byla negramotnost některých učitelů v rámci využívání elektrotechniky a moderních zařízení.

Cituji jednoho studenta: „My jsme jednou potkali učitelku, která si na tabletu nesla kávu. Oni nevědí, jak mají ty přístroje používat.“

S každým dalším člověkem přicházely nové názory, rozdílné úhly pohledů a další nápady a rozpoutávaly se živé diskuse. Nejčastějšími problémy byli: volný čas strávený s nosem v učebnicích, neschopnost vedení a špatná komunikace ve vztahu studenti – vedení školy nebo škola – město.

Po přestávce na oběd následovala hlavní část z celého dne – Panelová debata. Hosty byli Dana Pražáková z České školní inspekce, Jaromír Sedlár ze slovenské LEAF Academy, Pavel Kraemer z Institutu pro inovativní vzdělávání a Tomáš Feřtek z informačního centra pro vzdělávání EDUin. Jednotlivým hostům byly pokládány různé otázky, které se týkaly specializace v jejich oboru nebo směru. Hovořilo se o tom, že děti i starší studenti mají strach ze špatných známek a (také) proto se bojí chodit do školy. Dále se mluvilo o alternativních způsobech vzdělávání, například o waldorfské pedagogice. Ta je založena na tom, že učitel si nevynucuje autoritu a nevyužívá mocenských prostředků. Další variantou je Hejného metoda výuky. Jedná se o princip, který je založen na práci studentů, kde učitel je spíše moderátorem a průvodcem v jejich diskusích.

Po panelové debatě proběhl druhý workshop účastníků s hosty, kde dostali zase slovo studenti: „Ve škole nám chybí ty krásné AHA momenty.“ Já jsem si z této diskuse zapamatovala jeden krásný výrok: „Škola je továrna na výrobu idiotů“ Tím je myšleno množství nepotřebných a nedůležitých informací, které do nás školy nalévají, místo toho, aby nás nasměrovala a připravila na život. Jak vyjednávat s bankéři, jak vychovávat děti nebo jak být po všech stránkách vyspělý a vyrovnaný je, myslím, důležitější nebo zajímavější, než chemické rekce rozebrané do tisícin sekund.

Závěrem bych chtěla s radostí dodat, že v porovnání s jinými středními školami a gymnázii, je naše KG na velmi vysoké úrovni. Samozřejmě, že je vždy je co zlepšovat, ale nemáme si zas tak moc na co stěžovat.